Apulie
V září 2022 se mi podařilo odjet na tři týdny do Apulie. Jedny z nejnabitější tří týdnů, co jsem zažil. Kromě dvou vinařství, který se mi nelíbily, jsem navštívil všechny naturální, které v Apulii jsou. Jel jsem tam tak trochu bez plánu, respektive s plánem, který se nakonec neměl uskutečnit. Hned druhý den jsem se totiž podle předchozí domluvy potkal s Vittoriem Pugliese (jo, jmenuje se doopravdy apulijský a my jsme pokročili k přídavným jménům!) z vinařství Loco. Nejvíc ze všeho mi na něm bylo sympatický, jak moc byl v prdeli. Naprosto jsem v něm viděl nás dva s Amálkou na začátku Nemléka, akorát s tím propastným rozdílem, že on neměl Amálku.
Začal před dvěma rokama, pomáhala mu přítelkyně, jenže potom to s ním asi bylo k nesnesení kvůli všemu stresu z výroby vína, tak se rozešli. Když jsem k němu přijel, tak říkal, že se mu v podstatě ani nechce do sklizně. Tak jsem se nabídl, že mu pomůžu. Byl jsem domluvený s jinými vinaři, ale když jsem se s nimi domlouval, cítil jsem, že to stejně už mají pořešený a že mě teda vezmou, ale spíš proto, aby neurazili. Takže celý zbytek pobytu jsem bydlel u Vittoria. Normálně jsem se mu nasáčkoval do bytu. Nejdřív na gauč, potom do postele. Když si na to vzpomenu, tak se musím smát.
Byla to zkušenost, kterou si nejde koupit. Mám pocit, že za ty tři týdny jsem snad dělal skoro všechno, co se u vína dá: řešil byznys plán vinařství, vedl degustaci, sklízel víno, sázel na fotbal, prodával víno, ležel v posteli s úpalem, zavážel, moštoval, lisoval… Poprvé jsem pral a věšel cizímu chlapovi slipy. A v mezičase, když nebylo co dělat, jsem jezdil za ostatními vinaři.
